Když jsme naložili své věci do dodávky, mohli jsme se vydat na cestu k Červené Řečici, kde pro nás byla připravená chata Nemocnice Pelhřimov. Na místo jsme dorazili před 11. hodinou. Nejdříve jsme chvilku poseděli před chatou a čekali, než nám budou předány klíče od chaty a my se budeme moci ubytovat.
První den jsme zprvu prolenošili a odpoledne jsme se seznamovali s okolím. Začaly vznikat také první boje u kuchyni, která byla pro 24 lidí příliš malá. Chlapci si s vařením ale nedělali těžkou hlavu. Otevřít konzervu, dát ji na sporák a ohřát ji pro ně nebyl žádný problém. Zato dívky si s jídlem dávaly větší práci. Bohužel ne vždy se to vyplatilo :-).
Na kurzu jsme se naučili zacházet s buzolou, která nám byla při topografickém závodě užitečná, navštívili jsme papírnu v Červené Řečici a zastříleli jsme si ze vzduchovky. Samozřejmě jsme nejednou použili svá kola, která byla naším hlavním dopravním prostředkem. Večery jsme trávili společně u krbu, ve kterém chlapci každý večer rozdělali oheň. Vždy jsme si připravili zábavný program, kterého se každý s vervou zúčastnil, dokonce i profesoři. Vše ale nemohlo trvat věčně, a tak jsme se po večerce, která byla ve 22:00, museli odebrat na své pokoje. Pro většinu z nás ale čas 22:00 nic neznamenal. Obvykle jsme se ještě sešli na jednom pokoji a povídali si, dokud polovina z nás nezačala usínat.
Ve středu jsme prodělali podle slov pana profesora Hajčiara celodenní, ale zároveň odpolední, tříhodinový výlet na kolech. Cíl byl jasný. Dostat se do Nové Cerekve a zpět. Až na jedno píchlé kolo jsme všichni výlet ve zdraví přežili. Ovšem čtvrtka jsme se obávali nejvíce. Čekal nás topografický závod jednotlivců. Většina se totiž bála, že bude bloudit po lese a nenajde cestu zpět. Závod byl zahájen slovy pana profesora Janouška: „Můžeš vypustit prvního čmeláka!“
Poslední večer jsme si společně užili asi nejvíce. Opět v krbu plápolal oheň a všichni se spolu smáli a bavili se. Pan profesor Janoušek se také ujal slova a zhodnotil celý kurz od začátku, až do konce. Rozdal nám také spoustu vtipných, ale i ravdivých diplomů, např. „Diplom za zpěv v kuchyni“ nebo „Diplom za cyklistický kurz bez alkoholu a cigaret“. Po všech vyhlášeních jsme se sesedli ke krbu a zpívali si až do večerky známé písně.
Týden ale uběhl rychle a náš cyklistický výlet skončil. Málokomu se chtělo domů. My jsme ale byli rádi, že jsme se této akce mohli zúčastnit a společně si užít spoustu zábavy. Poděkování patří i profesorům, kteří absolvovali kurz s námi a ten týden s námi patnáctiletými přežili ve zdraví :-).
Anna Vacková, kvarta
