Stejně jako raně-středověcí obyvatelé Čech jsme přes zimu nevylézali z příbytků. Zazimované ohniště na nás počkalo do jara ve velice dobrém stavu. Proto jsme se rozhodli uspořádat 6. dubna „posezení u pytláckého ohně“. Zažehli jsme oheň a opekli si něco dobrého. U toho jsme si povídali o středověkém lese, lovu a především pytláctví. Dostalo se tak na zodpovězení otázek „Komu patřila zvěř v lese?“ , „Jaký byl trest za pytláctví?“ nebo „Zda skutečně někomu mohly ulétnout včely?“.

Další setkání si pro nás 28. dubna připravil Honza Staněk, který se s námi podělil o své zkušenosti s historickým šermem. Společně se svou kolegyní nám ukázali a představili jednotlivé části zbroje, zbraně, ale také popsali, jak se takové věci vyrábí. Na závěr jsme si mohli prohlédnout základní šermířské techniky v jejich podání. Velice jim děkujeme za toto zpestření.

Protože zima byla pro středověkého člověka dobou oddychu, ale také nedostatku, bylo toto období časem pro příběhy, pověry a zvyky. Tehdejší lidé byli obklopeni strachem z neznáma, doznívajícím pohanstvím a počátkem křesťanství, ale i nebezpečnou přírodou, která měla dát zemědělcům životodárnou úrodu. Většina obyčejů se tak orientovala na získání příznivé věštby o počasí a budoucí úrodě. To si na příštím setkání přiblížíme pomocí dochovaných tradic a zvyků masopustu a pašijového týdne.