Jako každý rok touto dobou jsme 8. března navštívili humpolecké kino, kde nám pánové z agentury Pohodáři představili našeho severního souseda, Polsko. Byla to velká změna oproti předchozím exotickým destinacím.

Věděli jste, že zpěvačka Ewa Farna pochází právě odtud? Polsko rozhodně nemusí být pyšné jen na svoji umělkyni, ale i na celkem velký počet rozlehlých hradů.

Některé z nich využívali za druhé světové války i nacisté a budovali pod nimi rozsáhlé chodby a továrny. Právě jeden z komplexů se měl stát místem zrodu atomové bomby, avšak vynálezci se zalekli a sabotovali její vývoj, protože jim bylo jasné, že kdyby Hitler dostal do rukou tuto zbraň, byl by neporazitelný.

Také mě velice zaujala “mucholapka“- stavba vypadající jako Stonehenge, která měla sloužit k výzkumu létajícího talíře. Když se příslušníci SS dostali ke knihám mnichů, našli v nich záznam o takovém vynálezu a rozhodli se ho vybudovat. Pokus nebyl úspěšný. Vzhledem k tomu, že talíř bylo potřeba roztočit velikou rychlostí, aby vzlétl, použili k jeho naplnění rtuť. Ta začala při vysokých otáčkách fialově zářit a vědce tak smrtelně ozářila.

Další podivuhodné místo, které mě uchvátilo, byl Krzyztopor- hrad kříže a sekery. Dle pověstí by se měl ve zřícenině nacházet vstup do jiné dimenze. Hrad v sobě skrývá spoustu symbolů, jako například to, že byl postaven ve tvaru pentagramu, čtyři věže jako čtyři roční období, dvaapadesát místností jako týdny v roce, dvanáct tanečních sálů jako dvanáct měsíců a tři sta šedesát pět oken symbolizujících dny v roce, přičemž tři sta šedesáté šesté okno bývá tři roky zazděno. Dle očitých svědků jednou za čas z Krzyztoporu vychází modravá záře.

Ale ani sovětská armáda provádějící zde expedici roku 1944 nezůstala tímto okultním místem nepoznamenána. Z celé ozbrojené skupiny čtyřiceti vojáků zbyl pouze jeden jediný vyděšený muž, popisující, jak viděl své kolegy rozplynout se za děsivého křiku v místnosti plné bílé mlhy, když hlídal na příkaz velitele dveře, což mu v podstatě zachránilo život.

Místo, kde Pohodáři svoji cestu zakončili, bylo pobřeží Baltského moře. Zde za západu slunce probrali své dojmy se sympatickou Polkou, která je doprovázela.

Přednáška se mi moc líbila, byla poučná a místy i tajemná. A co vy? Lákalo by i vás navštívit národ, u kterého jsme na žebříčku oblíbenosti na prvním místě?

Adéla Matějková, 2.A