V září a říjnu tohoto školního roku se třídy prima, sekunda a tercie zapojily do 11. ročníku česko-slovenského projektu "Záložka do knihy spojuje školy". S radostí a chutí vytvářelo 90 našich nejmladších studentů záložky na téma "Radost ze čtení ukrytá ve verších básní nebo v próze."

14. října, těsně před uzavřením nižšího stupně gymnázia, jsme stihli projekt dokončit a hotové záložky spolu s propagačními materiály naší školy i našeho města odeslat studentům partnerské školy, kterou se stalo Gymnázium v Nitře. Doufáme, že se na Slovensku budou výrobky humpoleckých studentů líbit a že se dětem podaří s tvůrci jejich záložek vzájemně spojit a komunikovat. A při dobré vůli a troše štěstí by se mohla spřátelit i obě partnerská gymnázia...

Fotogalerie

V lednu se žáci našeho gymnázia vypravili hned dvakrát za kulturními zážitky do Horáckého divadla v Jihlavě.
9. ledna pobavil studenty vyšších ročníků muzikál Šakalí léta vytvořený podle povídek Petra Šabacha a filmu Jana Hřebejka, s hudbou a texty písní Ivana Hlase. Jde o příběh mladého rebela, který miluje rokenrol a výstředně a nekonformně se chová, čímž na jedné straně nadchne mladé, ale na druhé straně provokuje dospělé a rozproudí poklidné společenské dění konce 50. let.

22. ledna zhlédli žáci nižších ročníků hru Splašené nůžky. Jedná se o interaktivní divadelní představení na bázi detektivky odehrávající se v kadeřnickém salónu. Diváci zde spolupracují s herci, pomáhají při pátrání po zločinu, všímají si nejrůznějších detailů a nakonec rozhodnou, kdo je vrahem.
Obě představení studenty velmi zaujala a zpestřila jim poslední měsíc prvního pololetí, jinak tradičně naplněný zkoušením a prověřováním.

24. října 2019 jsme se my, studenti tříd 2.A a 6.O, vydali na poznávací zájezd do Vídně. Už při příjezdu do „metropole na Dunaji“ jsme mohli pozorovat výškové budovy v Dunajské čtvrti a také Centrum OSN. Naším prvním cílem se stala letní rezidence Habsburků na okraji města, rokokový zámek Schönbrunn. Zde jsme si prohlédli soukromé pokoje i reprezentační sály císaře Františka Josefa I. a jeho manželky Alžběty a prostřednictvím audioprůvodce si vyslechli výklad v češtině. Následovala příjemná procházka zámeckým parkem s Gloriettem. Odpoledne jsme se přesunuli do centra Vídně, kde jsme navštívili mnoho pamětihodností. Mezi ně patřil chrám sv. Štěpána, na jehož věž jsme měli možnost vystoupit. Podívali jsme i na významnou ulici Ringstrasse, kde jsme mohli spatřit Parlament, Radnici, Hradní divadlo, Lidovou zahradu, Státní operu, Přírodovědné a Uměleckohistorické muzeum. Dále jsme obdivovali areál hradu Hofburg s jeho vyhlášenou „Španělskou jezdeckou školou“ a také Císařskou klenotnici, v níž jsme si prohlédli mj. rakouskou císařskou korunu, korunu Svaté říše římské a šperky Marie Terezie. Zájezd jsme zakončili na 252 metrů vysoké Dunajské věži, odkud jsme se pokochali nádherným výhledem na Dunaj, Vídeň a její okolí. Celým výletem nás provázelo příjemné slunečné počasí, a tak jsme Rakousko opouštěli plni zážitků z krásného zájezdu i nových poznatků.                                                

Nela Sochůrková, 2.A

Většina z nás jistě už hornorakouské město Linec navštívila, i když pouze na pár minut, neboť leží na trase našich častých cest do Salcburku, Solné komory či do Chorvatska. Avšak málokdo měl již možnost toto město četných historických památek i supermoderní architektury ze skla a železobetonu, město s obrovským hutním kombinátem na jedné straně a bohatým kulturním životem na straně druhé poznat zblízka. Studentům němčiny našeho gymnázia se to podařilo na exkurzi
20. června.

Naše první kroky vedly podél Dunaje do Ars Electronica Center, takzvaného Muzea budoucnosti. Jeho budova s prosklenou fasádou připomíná loď, která pluje do budoucnosti, neboť předmětem zájmu tohoto muzea a výzkumného centra zároveň jsou moderní technologie a jejich pozitivní i negativní projevy v současnosti i budoucnosti. Studenty zaujaly především četné interaktivní exponáty, jichž se mohli dotýkat či s nimi manipulovat.

Zajímavá byla i procházka historickým centrem Lince, při níž jsme zavítali na největší náměstí na Dunaji (1,3 ha) zdobené obrovským morovým sloupem, pokochali se výhledem z moderní vyhlídkové terasy, dostavěné před deseti lety k hradu a zámku starému více než tisíc let, a zjistili jsme, jaký krásný renesanční komplex se skrývá pod názvem Landhaus. Naše cesta zamířila i do Landstrasse, třetí nejfrekventovanější ulice v Rakousku, která však byla ve čtvrtek 20. června mimořádně tichá a klidná, neboť Rakušané jako hluboce věřící všichni slavili odpočinkem svátek Božího těla. A tak jsme pohodlně dospěli až k největšímu kostelu v celém Rakousku, k Mariendómu, jenž by do svých skvostných útrob pojmul všechny obyvatele Humpolce, a to hned dvakrát.

Největší zážitek na nás teprve čekal a stal se jím Offenes Kulturhaus, vystavující své exponáty téměř doslova na střechách Lince. Zapojili jsme se zde do projektu Sinnesrausch, smyslové opojení, který nám umožnil vnímat moderní umělecká díla všemi smysly, nejen si je prohlížet, ale také se jich dotýkat a tělem i duší do nich pronikat. Tento netradiční kontakt s uměním v pohybu byl ještě umocněn úchvatnými výhledy na Linec a okolí z ptačí perspektivy. Bylo to skutečně krásné, ale ještě krásnější bylo pozorovat šťastné tváře rozjásaných dovádějících studentů.

Tečkou za slunečným dnem v Linci byla vyjížďka na místní horu, známé poutní místo Pöstlingberg, na nějž stoupá nejstrmější železniční dráha na světě (se sklonem 10,5%) a který se stal symbolem města. Vyhlídka z tohoto romantického místa nám otevřela nádherný pohled nejen na město a okolí, ale též na Dunaj s jeho největším přístavem, v němž se v poslední době zalíbilo malířům graffiti z celého světa a postarali se o originální výzdobu jinak šedých a chladných přístavních budov. A kdo si nestihl zakoupit v centru města nějaký suvenýr, měl na Pöstlingbergu poslední možnost. Nabízeli tu totiž ve všech velikostech linecké dorty (či koláče), starobylou rakouskou pochoutku, která se v Linci peče už od 17. století, a tak patří k nejstarším cukrářským výrobkům světa.

Fotogalerie

V závěru měsíce ledna se vydají čtyři studentky našeho gymnázia do Pelhřimova, aby nás reprezentovaly v obou kategoriích okresního kola Olympiády v českém jazyce. Této cestě předcházelo předvánoční zápolení ve školním kole, kterého se ve II. kategorii (studenti středních škol) účastnilo 15 soutěžících a v I. kategorii (žáci nižšího stupně gymnázia a ZŠ) dokonce celé dvě třídy, tercie a kvarta. Mezi terciány a kvartány si nejlépe vedly Magdaléna Pokorná a Adéla Chaloupková (obě postupují do okresního kola), ale velmi dobře vyřešily zadané úkoly i Alena Doležalová a Adriana Urbanová. Vítězkami II. kategorie s postupem do okresu se staly Šárka Doležalová a Simona Šenkýřová (obě ze 3.A), pochvalu za svůj výkon si zaslouží i Ilona Hypšová a Adéla Matějková z téže třídy.

Všem výborným řešitelkám školního kola OČJ gratulujeme a přejeme mnoho úspěchů v okresním kole.

27. září 2018 se vydaly již tradičně třídy 2.A a 6.0 za krásami této metropole na Dunaji. Bývalé císařské město a evropské centrum hudby jsme zvolili jako cíl exkurze v krátké době už potřetí z několika důvodů: Vídeň, město valčíků, patří k nejkrásnějším na světě, ať už díky své poloze na Dunaji, téměř na úpatí Alp, či díky zachovalým monumentálním historickým památkám z dob, kdy Vídeň byla centrem mocné habsburské monarchie. Dalším důvodem byla i skutečnost, že více než 400 let byla tato krasavice na Dunaji i naším hlavním městem, a tudíž se zde rozhodovalo i o našich dějinách. V neposlední řadě naši návštěvu podpořilo i vítězství Vídně v celosvětové soutěži o to, ve kterém z 231 měst se nejlépe žije. Vídeň vyhrála tuto soutěž již podeváté a zanechala za sebou taková vyhlášená kanadská, japonská a australská města, jako jsou např. Ottawa, Toronto, Vancouver, Tokio, Osaka, Sydney či Melbourne.

Vídeň nás uvítala slunečným ránem a nádherné počasí nás neopustilo po celý den. Ještě než jsme po Říšském mostě překonali Dunaj, nemohli jsme se vynadívat na výškové budovy v Dunajské čtvrti, kde se nachází i dvě nejvyšší budovy celého Rakouska měřící shodně 250 m - Dunajská věž z r. 1964 a o 50 let mladší DC Tower, ale jako na dlani jsme měli i známé Centrum OSN, která si Vídeň zvolila za své třetí sídelní město (vedle Ženevy a New Yorku) v roce 1979.

Dopoledním cílem naší exkurze byla nejnavštěvovanější památka Rakouska, nádherný zámek Schönbrunn, nazývaný také „rakouské Versailles“. Ze skvostných interiérů této letní rezidenci Habsburků jsme si prohlédli především soukromé pokoje i reprezentační prostory císaře Františka Josefa I. a jeho manželky Alžběty, ovšem zavítali jsme též do parku, jenž patří k nejkrásnějším v Evropě.

Odpoledne jsme vystoupili z autobusu v centru Vídně, abychom se mohli obdivovat takovým pamětihodnostem, jako je Dóm sv. Štěpána, na jehož Jižní věž mnozí vystoupili, Přírodovědné a Uměleckohistorické muzeum, Radnice, Parlament či areál Hofburgu. Tento císařský hrad sloužil jako zimní rezidence Habsburků, byl budován v různých architektonických stylech více než 700 let a stal se tak nejrozsáhlejším hradem v celé Evropě. O jeho prostornosti svědčí několik údajů – nachází se zde 18 traktů, 19 nádvoří a 2500 místností. Součástí Hofburgu je i vyhlášená „Španělská jezdecká škola“, dále Rakouská národní knihovna, Leopoldův trakt, kde úřaduje rakouský prezident, či Císařská klenotnice, do níž jsme zavítali a ze všech cenných kousků si nezapomněli prohlédnout rakouskou císařskou korunu a korunu Svaté říše římské.

Mnohé studenty nejvíce zaujaly sbírky Přírodovědného muzea, které založil manžel Marie Terezie František Lotrinský a věnoval mu své soukromé sbírky. Antropologické a prehistorické oddělení, 25 000 lebek, minerály a horniny, meteority, dinosauři, měkkýši, hmyz, savci, snad každý si zde našel oblast, která ho zajímá. Muzeum je nádherné i svou architekturou a pouhý vstup do budovy je uměleckým zážitkem.

Metropoli na Dunaji jsme opouštěli s pocitem, že jsme zde prožili krásný den, který nám přinesl mnoho příjemných zážitků i řadu nových poznatků a zkušeností. Zkrátka nechali jsme se okouzlit zdejší atmosférou, která vyzařuje i z většiny fotografií.

Fotogalerie

17. září 2018 navštívili žáci kvarty a kvinty v Horáckém divadle v Jihlavě netradičně provedené představení Splašené nůžky. Jednalo se o interaktivní detektivku založenou na herecké improvizaci a spoluúčasti hlediště, kde diváci mluvili s postavami, zasahovali do děje a nakonec vypátrali i vraha. Další zajímavostí bylo, že při příchodu diváků se už na jevišti hrálo a představení pokračovalo i o přestávce. To jsou pouze nejvýraznější specifika hry, která rozhodně obohatila a ozvláštnila kulturní zážitky každého z návštěvníků.

V příběhu, kde byla v bytě nad kadeřnictvím, v němž Tony Řezníček a Barbara Marková vyřizovali klasické každodenní zakázky, kadeřnickými nůžkami zavražděna klavírní virtuoska Izabela Černá, vtipně vyšetřují situaci dva policisté, kteří celý den, kvůli telefonátu zavražděné, sledovali dům a mohli tak na seznam podezřelých připsat i stálou zákaznici paní Schubertovou a podezřele vypadajícího obchodníka se starožitnostmi Eduarda Lorence.

Postupným vyšetřováním, hádáním a postřehy z publika hra nakonec dospěla k dramatické scéně, ve které policisté dopadli vraha a vysloužili si veliký potlesk.

Žákům se hra Splašené nůžky od Paula Pörtnera, zapsaná pro neuvěřitelně dlouhou dobu uvádění na scéně dokonce i v Guinnessově knize rekordů, velice líbila, a to právě díky originálnímu, živému a vtipnému provedení.

Tereza Točíková, kvarta

Dne 11. 4. 2018 vyrazila naše třída 1.A společně se třídou 5.O na exkurzi do Žďáru nad Sázavou. Navštívili jsme areál bývalého cisterciáckého kláštera, jenž byl později přeměněn na zámek a v současné době patří rodině Kinských, a kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, památku zapsanou od roku 1994 v Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Barokní branou jsme vstoupili na první nádvoří, kde mezi mohutnými lipami stojí zbytek kašny Panny Marie s Ježíškem, a zamířili jsme do pivovarského dvora. Zde byly původně umístěny hospodářské budovy kláštera – sýpky, skladiště, mlýn, pivovar. A právě v budově bývalého pivovaru se nachází Muzeum nové generace se svou multimediální a interaktivní expozicí zaměřenou na zážitkové působení. Tady na nás již čekaly průvodkyně, které nám rozdaly pracovní listy, informativní audionahrávky a rozdělily nás do pěti skupin. Každá skupina pak získávala v expozici informace pro jiné téma – moje skupina zpracovávala zadání „Klášter a jeho obyvatelé“, které nám přineslo mnoho zajímavých poznatků ze života mnichů, například že vstávali už ve dvě hodiny ráno, velice střídmě se stravovali (pouze dvě jídla denně) a že smysl jejich života byl dán heslem Ora et labora – Modli se a pracuj. Jiné skupiny se zabývaly barokním a středověkým uměním, historií kláštera, jeho ekonomikou nebo významnými osobnostmi spojenými s jeho dějinami.

Po získání potřebných informací v muzejní expozici jsme se vydali po klášteře a vystřídali se v roli průvodců. Vstoupili jsme i do baziliky Nanebevzetí Panny Marie a sv. Mikuláše. Původně gotický kostel byl Janem Blažejem Santinim – Aichelem přestavěn ve stylu barokní gotiky. Chrám je plný světla a zajímavostí je netradiční umístění varhan v jeho přední části, a to z důvodu velké délky kostela, aby chrámový zpěv a zvuk varhan spolu ladily.

Z areálu bývalého kláštera jsme se odebrali ke kostelu sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Je to magické místo. Památka byla postavená architektem Santinim též ve stylu barokní gotiky, a to na půdorysu pěticípé hvězdy. Důvodem byla legenda, která praví, že ve Vltavě, v místě, kde Jan Nepomucký utonul, se objevila koruna z pěti hvězd. Symboliku tohoto čísla najdeme i v dalších prvcích stavby: Do areálu se vstupuje pěti vchody, v chrámu je pět kaplí s pěti oltáři. Ale ve výzdobě se tu setkáme i s hvězdami šesticípými, osmicípými a tvar deseticípé hvězdy mají ambity obklopující celý kostel, který měl být podle představ svého architekta „hvězdou mezi hvězdami.“

Exkurze se nám vydařila. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavých informací a odnesli si řadu hezkých zážitků. Ráda bych se na tato místa zase někdy podívala.

Eliška Brožková, 2.A

19. března se vydali studenti primy a sekundy na divadelní zájezd do Prahy. V Hudebním divadle Karlín zhlédli romantickou operu Antonína Dvořáka Rusalka s poetickým libretem básníka Jaroslava Kvapila, ovšem v podání souboru Národního divadla (budova Státní opery ND se opravuje). Režisérem tohoto pohádkového příběhu inspirovaného Malou mořskou vílou H. Ch. Andersena byl populární tvůrce filmových pohádek Zdeněk Troška.

Rusalka patří k našim nejkrásnějším operám a studenty okouzlil nejenom dojemný příběh o hluboké lásce a veliké oběti, o vrtkavosti a zradě, o zápasu dobra se zlem, ale též klasické provedení s překrásnými kostýmy operních pěvců a velmi bohatou výpravou. Působivost představení byla umocněna i téměř nepřetržitým využitím videoprojekce, kdy divák zažívá iluzi, že vodní víly tančí na hladině jezera či jezdci na koních se prohánějí lesem - a najednou jsou před ním, Rusalka s tatínkem vodníkem vystupují z jezera, pak v něm zase pozvolna mizí a vše působí zcela přirozeně. Antonín Dvořák by se jistě divil, jaký rozměr dává jeho dílu moderní technika.

Naším cílem nebylo pouze to, aby se nejmladší studenti seznámili s klasickým dílem české hudební tvorby a odnesli si estetické zážitky, ale též aby si osvojili a prakticky vyzkoušeli zásady společenského chování v divadle, což se nám podařilo. Starší ročníky se mohou těšit na další dva divadelní zájezdy v dubnu a květnu, tentokrát zavítáme do Národního divadla Brno.

Ve středu 28. března, těsně před velikonočními svátky, se studenti našeho gymnázia vydali na poznávací zájezd do Vídně, v tomto školním roce již podruhé.

I když předpověď počasí slibovala celodenní přeháňky, měli jsme pocit, že jsme do metropole na Dunaji přivezli jaro. Sluníčko nás provázelo jak při dopolední prohlídce interiérů skvostného rokokového zámku Schönbrunn a jeho rozsáhlých parků (nejnavštěvovanější místo Rakouska), tak při odpolední procházce centrem města, kde jsme si prohlédli architekturu těch nejznámějších staveb na ulici Ringstrasse, jako je Parlament, Radnice, Hradní divadlo, Státní opera, Přírodovědné a Uměleckohistorické muzeum či Hofburg, nejrozlehlejší hradní areál v celé Evropě.

Mnoho studentů zaujaly nesmírně bohaté sbírky Přírodovědného muzea, jehož osm oddělení zprostředkuje jedinečný pohled na vývoj světa rostlin a zvířat, jiní zase se zájmen pátrali po těch nejcennějších exponátech Císařské klenotnice, jimiž jsou koruna císaře Rudolfa II. a koruna Svaté říše římské.

Po celý den jsme se přesvědčovali o tom, že Vídeň má svoji neopakovatelnou atmosféru, což lze snad nejvíce vnímat v okolí Dómu sv. Štěpána. Řada chlapců a děvčat včetně jejich pedagogů přemohla únavu po celodenním putování městem a vystoupili na jeho Jižní věž, aby si bývalé císařské město prohlédli z ptačí perspektivy, za což jim byly odměnou nezapomenutelné zážitky.

Vídeň je městem, které bychom měli znát, ať už kvůli jeho nesčetným krásám, nebo proto, že po 400 let bylo i naším hlavním městem, a tudíž se zde odehrávaly i naše dějiny. Exkurze rozšířila obzory našich studentů v oblasti historie, geografie, kultury a německého jazyka, neboť navštívili řadu míst, která doposud znali jen z učebnic. Těšíme se, že na podzim zájezd pro nižší ročníky zopakujeme.

Facebookové fotoalbum | Fotogalerie