V pátek 18. května vyrazily třídy 7.O a 3.A do Brna, kde se v parku pod plachtami obrovské šapito konala divadelní adaptace známého díla Vladislava Vančury – Rozmarného léta. Samotné místo konání neslo nádech poetismu, avšak i pořádného tepla, což zážitek z kulturní akce značně kazilo. Celá hra byla velice výstřední, kromě známého příběhu Antonína a jeho ženy Kateřiny, který můžeme nalézt v knize, se ve hře objevovaly i scény s podivnými klauny provádějícími všelijaké nesmyslné činy. To splývalo s myšlenkou zachytit poetistické období, v jehož směru bylo dílo psáno. Najít smysl v takto zpracované hře bylo pro většinu diváků poněkud obtížné, ale možná by se našel i někdo, kdo si vystoupení užil i přesto, že většina z nás byla spíše zmatena z toho, co právě spatřili. Podobně musel ve své době působit poetismus i na své současníky.
M. Makovcová, M. Kočí
