Většina z nás jistě už hornorakouské město Linec navštívila, i když pouze na pár minut, neboť leží na trase našich častých cest do Salcburku, Solné komory či do Chorvatska. Avšak málokdo měl již možnost toto město četných historických památek i supermoderní architektury ze skla a železobetonu, město s obrovským hutním kombinátem na jedné straně a bohatým kulturním životem na straně druhé poznat zblízka. Studentům němčiny našeho gymnázia se to podařilo na exkurzi
20. června.
Naše první kroky vedly podél Dunaje do Ars Electronica Center, takzvaného Muzea budoucnosti. Jeho budova s prosklenou fasádou připomíná loď, která pluje do budoucnosti, neboť předmětem zájmu tohoto muzea a výzkumného centra zároveň jsou moderní technologie a jejich pozitivní i negativní projevy v současnosti i budoucnosti. Studenty zaujaly především četné interaktivní exponáty, jichž se mohli dotýkat či s nimi manipulovat.
Zajímavá byla i procházka historickým centrem Lince, při níž jsme zavítali na největší náměstí na Dunaji (1,3 ha) zdobené obrovským morovým sloupem, pokochali se výhledem z moderní vyhlídkové terasy, dostavěné před deseti lety k hradu a zámku starému více než tisíc let, a zjistili jsme, jaký krásný renesanční komplex se skrývá pod názvem Landhaus. Naše cesta zamířila i do Landstrasse, třetí nejfrekventovanější ulice v Rakousku, která však byla ve čtvrtek 20. června mimořádně tichá a klidná, neboť Rakušané jako hluboce věřící všichni slavili odpočinkem svátek Božího těla. A tak jsme pohodlně dospěli až k největšímu kostelu v celém Rakousku, k Mariendómu, jenž by do svých skvostných útrob pojmul všechny obyvatele Humpolce, a to hned dvakrát.
Největší zážitek na nás teprve čekal a stal se jím Offenes Kulturhaus, vystavující své exponáty téměř doslova na střechách Lince. Zapojili jsme se zde do projektu Sinnesrausch, smyslové opojení, který nám umožnil vnímat moderní umělecká díla všemi smysly, nejen si je prohlížet, ale také se jich dotýkat a tělem i duší do nich pronikat. Tento netradiční kontakt s uměním v pohybu byl ještě umocněn úchvatnými výhledy na Linec a okolí z ptačí perspektivy. Bylo to skutečně krásné, ale ještě krásnější bylo pozorovat šťastné tváře rozjásaných dovádějících studentů.
Tečkou za slunečným dnem v Linci byla vyjížďka na místní horu, známé poutní místo Pöstlingberg, na nějž stoupá nejstrmější železniční dráha na světě (se sklonem 10,5%) a který se stal symbolem města. Vyhlídka z tohoto romantického místa nám otevřela nádherný pohled nejen na město a okolí, ale též na Dunaj s jeho největším přístavem, v němž se v poslední době zalíbilo malířům graffiti z celého světa a postarali se o originální výzdobu jinak šedých a chladných přístavních budov. A kdo si nestihl zakoupit v centru města nějaký suvenýr, měl na Pöstlingbergu poslední možnost. Nabízeli tu totiž ve všech velikostech linecké dorty (či koláče), starobylou rakouskou pochoutku, která se v Linci peče už od 17. století, a tak patří k nejstarším cukrářským výrobkům světa.
