Proč modrovlasé Rusalce vtisknou lidskou duši a zbaví ji hlasu hned dvě černé čarodějnice? Proč i cizí kněžna v rudém se objevuje ve dvojí podobě? Když jedna zpívá, druhá otvírá ústa. Jsou to dvojjediné bytosti? Je to znak síly a převahy, jejich propojení, nebo pouhá autorova hříčka? A proč občas leží na scéně na první pohled mrtvá postava, která se pak prudkým obloukovým pohybem odvalí? Jako neobvyklé se jeví i velmi časté přebíhání bílých a černých kentaurů po volné podlaze, vždy se neočekávaně objevili a stejně rychle zmizeli. Originálně pojat byl i vodník opírající se o světélkující berlu a neustále putující po scéně – zdalipak nám připomínal dědečka z klasické ruské pohádky Mrazík záměrně, či zcela náhodně?

Toto je pouze několik málo příkladů, nevyřešených otázek vyplývá z představení mnohem více a je to samozřejmě velmi pozitivní. Zkušený divák i malý studentík si pak z divadla odnáší nejen hluboké emocionální zážitky, ale i řadu podnětů k úvahám a hledání souvislostí. Proto jsme velmi rádi, že i naši nejmladší studenti Morávkovu originální Rusalku zhlédli. Je jen na nás učitelích, jak jejich zážitky a zkušenosti dále zužitkujeme.