Výměnný pobyt ve Francii 2013

Je středa 9. 10. Chladným večerem se rozléhají vrzavé zvuky koleček našich kufrů. Hodiny ukazují 22:30 a plný autobus se pomalu rozjíždí. Přilepení na sklo horlivě máváme svým rodičům. Ano, jedeme do Francie!

Asi po hodině zavládla autobusem únava a všichni se pomalu připravili k spánku vsedě. Téměř celou cestu jsme prospali, všichni se proto divili, když už jsme kolem sedmé hodiny ráno brázdili francouzské silnice. Zhruba v 8:30 jsme začali pomalu kroužit kolem školy – byli jsme v Bouxwilleru. Ujal se nás sympatický pan Christophe Kilian, který nás provedl po budově a zavedl do místnosti plné občerstvení, kde nás pak přivítal i sám ředitel školy. Nastal čas poznat své francouzské kamarády. Vzájemně jsme se opusinkovali a na další tři hodiny byla režie v jejich rukou. Vzali nás do svých vyučovacích hodin a pak jsme se s nimi naobědvali v jejich školní jídelně. Netrvalo dlouho a bylo 14:00 a naše česká skupina se vypravila na obhlídku města do městské galerie. K páté hodině jsme si došli do školy pro své kufry a rozjeli se do svých „týdenních domovů“. Čekala nás první noc u nových rodin.

Další den v pátek byla na programu návštěva hradu Haut Koenigsbourg a města Sélestat. V 8:00 jsme tedy vyjeli z Bouxwilleru. Hrad byl opravován a rekonstruován do své původní podoby z 15. století.  Prohlídka trvala zhruba dvě hodiny. Po ní jsme se autobusem přesunuli do Sélestatu, kde jsme navštívili Humanistickou knihovnu. Po návratu z výletu si nás vyzvedli naši korespondenti a odvezli nás k sobě domů.

V sobotu byl připraven pouze dopolední program, a to návštěva hradu Lichtenberg. Zcela nás šokovala jeho moderní střecha. Dnes se v něm nacházejí výstavní sály a divadelní amfiteátr, kde se pravidelně konají festivaly amatérských divadelních souborů.  Vrátili jsme se před polednem. Zbytek dne a celou neděli jsme trávili s rodinami.

Sešli jsme se až v pondělí ráno. Horlivě jsme si sdělovali  své zážitky z předešlého dne. Bylo pondělí a my jeli do Štrasburku – hlavního města Alsaska. Procházeli jsme městem, vykračovali si to na červenou a na celé tři hodiny jsme měli rozchod. Běhali jsme po dlažebních kostkách, vbíhali do obchodů, někteří navštívili katedrálu Notre-Dame. V 15:30 jsme se všichni sešli na náměstí a s taškami plnými dárků jsme se vydali k autobusu a unavení jsme jeli zpět do Bouxwilleru.

V úterý už od rána silně pršelo a my vesele v teniskách vyšlápli kopec k Mémorial de l’Alsace-Moselle – byli jsme v Shirmecku, památníku obětem nacismu. Byl to pro nás nezapomenutelný zážitek.  Odpoledne jsme vyjeli na horu sv. Otýlie. Pořád hustě pršelo. Prý je odtud vidět až do Německa… My jsme si užili skromný pohled na bílou mlhu a vraceli se zpět do Bouxwilleru. Večer se konal rozlučkový večírek. V 19:00 jsme tedy se sbalenými kufry vešli do kulturního domu a společně povečeřeli. U stolů se povídalo, smálo, přišlo i na „obcházení židlí při hudbě“ – zvítězil Čech! Zábava se pomalu blížila ke konci. Udělali jsme několik společných fotek a zhruba ve 22:30 jsme se přesunuli k autobusu. Loučili jsme se, dlouze. Myslím, že málokomu se už chtělo domů. Sýry jsme poslušně uložili do prostoru pro kufry a mohli jsme vyjet.

Ráno v 6:30 jsme se před gymnáziem rozutekli do svých domovů a mohli se smát těm ostatním, co musí do školy.

Byl to skvělý týden, děkuji! Všem se nám potvrdila jedna skutečnost – dobré sýry skutečně smrdí.

Tereza Veselá, 2.A