Po vytažení opony byli diváci přeneseni do zlatého věku Anglie, tedy do vlády královny Alžběty. Svou inteligencí a panovnickými schopnostmi dosáhla postupného sjednocování Británie a její prosperity. Jediným mrakem, který zastiňoval její vládu, byla její příbuzná, francouzská a skotská vládkyně Marie Stuartovna, která musela prchnout do Anglie a spoléhala na pomoc své urozené příbuzné. Pro anglickou královnu však znamenala nebezpečí, neboť měla nárok i na její trůn. Tak se Marie místo pomoci dočkala dalšího vězení. Hra zachycuje poslední dny konfliktu těchto dvou žen, kdy se Stuartovna snaží dokázat Alžbětě, že o její trůn neusiluje a že nepředstavuje hrozbu. Dojde dokonce i k setkání těchto dvou žen, kde můžeme slyšet již zmíněnou Mariinu citaci, kterou se snaží i přes svou hrdost obměkčit Alžbětu. Jejich schůzka však situaci ještě zhorší, protože Alžběta se domnívá, že svou sokyni najde pokornou a zlomenu. Ale opak je pravdou, Marie nic neztratila ze své krásy, sebevědomí a hrdosti. Tento fakt, zjištění, že její milenec měl kdysi pletky právě s Marií, a strach o trůn Alžbětu doženou k podepsání vykonání popravy. Panovnici ale trápí svědomí, a proto dá listinu písaři s tím, ať udělá, co má, a tím chce svalit svou vinu na něj. Písař si neví rady a požádá o radu Alžbětina rádce, který je velkým odpůrcem Marie. Ten listinu vezme a popravu dá ihned vykonat. Po Mariině popravě se ukáže, že byla obviněna neprávem, a Alžběta chce své rozhodnutí vrátit. Bohužel je pozdě…

Tato hra je těžký kus, protože obsahuje mnoho úvah nad životem, ale přesto myslím, že studenti byli spokojení. Cestou zpátky se po celém autobuse ozýval smích a panovala velmi dobrá nálada.

Kateřina Fialová, 8.0

Foto: web Horáckého divadla. Podívejte se na celou fotogalerii.