
Mgr. Zdeněk Škrabánek
Historický kroužek - středověké vaření I.
V našem historickém kroužku jsme se ve středu 12. října odpoledne pustili také do vaření. Počasí nám ovšem moc nepřálo. Rozhodně jsme nechtěli konkurovat našemu věhlasnému gastrokroužku Mgr. Lucie Kudrnové. Chtěli jsme si jen odpovědět na otázku, jak se ve středověku vařilo a v čem. Obsáhlejší pojednání o našich zjištěních a fotografie najdete na tomto odkaze.
Nový kabát Kamarýtovy kroniky
V těchto dnech najdete na pultech knihkupectví 2. doplněné vydání Kamarýtovy kroniky. Práce kolektivu autorů (dnes již absolventů našeho gymnázia Jany Dvořákové, Martiny Kasalové, Kristýny Prokůpkové, Karolíny Staňkové a Jiřího Dalíka ml.) pod vedením PhDr. Pavla Holuba a Mgr. Zdeňka Škrabánka zpřístupňuje běžnému čtenáři historii našeho města po roce 1848 tak, jak ji zaznamenal kronikář Jan Ferdinand Kamarýt.
V úvodních studiích se můžeme podívat i na historický vývoj města, životní osudy tří kronikářů nebo na místa posledního odpočinku protagonistů kroniky. Kniha byla doplněna fotografiemi, dobovými dokumenty, plány a mapami pro lepší uchopení příběhů, které nám kronikář zprostředkovává.
Historický kroužek – Living history
Dějepisný kroužek, který mohou studenti navštěvovat od začátku roku, se zaměřuje na život a každodennost člověka ve středověku. V následujících setkání přiblížíme studentům život ve středověké vesnici, ve městě, na hradě. Budeme se snažit zaměřit naše setkávání v duchu experimentální archeologie, abychom si vyzkoušeli některé postupy a techniky - ať už půjde o řemeslnou výrobu, šití, vaření nebo zapalování ohně. Své výsledky a postupy budeme zaznamenávat a prezentovat i ostatním. Přikládáme několik fotografií z našich prvních počinů.
Historický kroužek – stavba středověkého ohniště
Vzniká zázemí pro činnost historického kroužku, který se bude věnovat living history a experimentální archeologii. Při našich setkání se bude prolínat povídání o životě v raném středověku s reálnými pokusy. Chcete-li se dozvědět více o stavbě našeho ohniště, neváhejte kliknout zde... Příště více o středověkém vaření.
Za pokladem Horních Rápotic...
Od úterý 24. května do neděle je v Humpolci vystaven poklad (depot), který se našel u Horních Rápotic. Není to první poklad nalezený v Humpolci a okolí, ale je nejhodnotnější. Zřejmě si ho na bývalém poli uložil některý z humpoleckých soukeníků během neklidné třicetileté války. Nádobu s penězi využíval jako tajný trezor, ukrytý před zraky procházejících žoldnéřů. Svůj poklad už si nikdy nevyzvedl. Proto jsme měli možnost s třídou 5.0 zhlédnout různorodé mince (období, místo ražby). I Vám doporučujeme navštívit výstavu a dozvědět se více nejen o tomto nálezu.
Setkání s panem Jiřím Padevětem
4. května za námi přijel Jiří Padevět, spisovatel a ředitel nakladatelství Academia, aby nám představil pohnutou dobu okolo roku 1945. V českých dějinách jsme se dočkali různých interpretací tohoto složitého období, zájemci z řad studentů si vyslechli objektivní pohled na události, kterým se ne vždy dostává mediálního prostoru. Příjemná a velice poutavá přednáška byla plná zajímavých (někdy až mrazivých) fakt, ale i porovnání se současnou dobou. Pan Padevět nám přivezl pro dějepisnou knihovnu i své dvě publikace: Průvodce protektorátní Prahou a Krvavé finále. Děkujeme panu Padevětovi za návštěvu, panu Kratochvílovi, majiteli Knihkupectví Jana Zábrany, pak za její zprostředkování.
Do muzea nové generace!
3. května se třídy 1.A a 5.O vypravily na exkurzi do Žďáru nad Sázavou. Zde jsme se podívali do nově vytvořeného muzea, které se zaměřuje na zážitkové vnímání expozic. Výukový program muzea nás provedl životem cisterciáckého kláštera, hospodářským zázemím i barokní kulturou, která je se žďárskými památkami neodmyslitelně spjata. Ačkoliv nám počasí nebylo příznivě nakloněno, stihli jsme si projít některé okolní naučné stezky kolem místních rybníků a bývalého klášterního hospodářství. Svou „pouť“ jsme zakončili v poutním kostele sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Zdejší průvodcovský výklad nás zasvětil do tajuplné symboliky staveb Jana Blažeje Santiniho i tamějších památek.
Living history
Příští rok se bude otevírat dějepisný kroužek, který se zaměří na život a každodennost člověka středověku. Přiblížíme studentům život ve středověké vesnici, ve městě, na hradě. Budeme se snažit zaměřit naše setkávání v duchu experimentální archeologie, abychom si vyzkoušeli některé postupy a techniky - ať už půjde o řemeslnou výrobu, šití, vaření nebo zapalování ohně. Své výsledky a postupy budeme zaznamenávat a prezentovat i ostatním.
Posilování
Studenti našeho gymnázia mohou využívat prostory našeho gymnastického sálku k posilování. Máme zde posilovací stroje i klasické činky, žíněnky, lavice. Je zde i možnost cvičit podle televize (využíváno často pro aerobik). Studentské kroužky zde působí od října 2015.
Projekt Humpolec 1914 v dějepisných hodinách 3.0
Studenti 3.O našeho gymnázia několik únorových hodin dějepisu strávili u projektu Humpolec 1914. Ve skupinách přepsali záznamy z tohoto roku, které uváděla humpolecká kronika, pak vybrali z tohoto přepisu zajímavá témata. O nich jsme si popovídali a vyhledali k nim některé informace a dobové fotografie. S výsledky tohoto projektu a s humpoleckými zajímavostmi z roku 1914 seznámili své spolužáky pomocí plakátů s úryvky kroniky. V projektu budeme pokračovat v červnu, kdy porovnáme dění v Humpolci s každodenností jiných českých měst, podíváme se na válečná omezení života měšťanů, nebo si zkusíme uvařit jeden z receptů „Kuchařky v době nedostatku“, kde se využívají náhražky potravin podobně jako ve válečných dobách.
Hendrych, Mojžíš, 3.0:
Staré opotřebované obleky vojenské
Roku 1914 se do Humpolce vozily staré vojenské obleky, které byly přímo z bitevního pole. Tady se zpracovávaly a přešívaly na obleky nové. Lidé si zbytky obleků vybírali jak na nošení, tak na výměnu za jiné užitečné věci i nedostatkové potraviny.
„…vozily se do Humpolce, zde se třídily, trhaly, předly, soukaly a vzaly na výrobky zase nové. Mezi dováženými surovinami, hadry a součástkami roztrhaných vojenských obleků bylo viděti i celé pláště, blůzy, kalhoty, čepice, na nichž leckde lpěla dosud nesmytá krev raněných i padlých vojínů. Vozilo se vše přímo z pole. Na některých místech bylo lze spatřiti, jak z dovezených zbytků obleků vybírají se celé součásti, bluzy, kabáty, pláště, kalhoty a vyměnují se za jiné potřeby – i vyživovací – a tak se pomalu někteří lidé zejména venkované oblékali do odložených obleků vojenských, jež si u soukeníků vyměňovali i kupovali.“