"Globáky DOD" se v letošním roce stali René Vytiska, Patrik Němec a Marcel Vytiska ze ZŠ Hradská, kteří si nejlépe poradili s řešením soutěžních úkolů. Titul si zasloužili například za rozpoznání typu mraků, určení oblačnosti, přesnou práci s pH metrem a správné roztřídění zvířat na kontinenty podle jejich původu.

A pro zvědavce ještě řešení tipovací soutěže: Na Globe Learning Expedition mělo své zástupce 32 zemí!

Je pondělí (11.8.), půl čtvrté odpoledne a už míříme přes starou známou dálnici D1 autobusem přímo k domovu. Za námi je 10 dní indického dobrodružství a soudě podle únavy toho bylo tak akorát. :D

Omlouváme se, že jsme o sobě dlouho nedali vědět. Nedostávalo se nám totiž času a energie - konference byla každý den od 7 ráno do 10 večer. A po tom, co jsme se dostali do postele kolem půlnoci, jsme nenacházeli síly pro psaní a následný zápas s WiFi zahlcenou aktivitami ostatních studentů v hotelu. A poslední dva dny jsme strávili na výletě, kde pro změnu nebyla WiFi vůbec. 

Samotná konference byla opravdu zajímavá, poznali jsme spoustu nových lidí, procvičili si angličtinu a dozvěděli se všelicos zajímavého. Organizace fungovala bez problémů a snad jsme reprezentovali se ctí. Dodatečný dvoudenní výlet, který nám ukázal více Indie než předchozí dny v hotelích evropské úrovně, se moc povedl. Průvodci byli zábavní a ostatní výletníci, kteří jeli s námi, taktéž. O památkách se nechci dlouze rozepisovat, raději připojím pár fotek. Nicméně, každý asi ví, jak vypadá Taj Mahal. Dodat můžu pouze to, že při pohledu vlastníma očima je dojem nesrovnatelný. :-) A kromě tohoto skvostu jsme navštívili ještě dvě pevnosti z červeného pískovce a hrobku císaře Akbara. 

A jaký dojem v nás zanechala Indie? Státní společnost zabývající se cestovním ruchem se nazývá Incredible India, tedy neuvěřitelná Indie. Člověk časem pochopí opravdový význam tohoto názvu. Výlet do Indie totiž i v dnešní době stále zavání dobrodružstvím. Ti z nás, kteří dávají přednost poklidné dovolené v pohodlném prostředí, by kromě úchvatných památek jen těžko hledali důvod pro návrat do Indie. Ulice tam jsou hrozné a mnozí Indové se z vás snaží vymámit co nejvíce peněz. Domluva je tam složitá - člověk nemůže počítat s ničím na jistotu, něco vám slíbí, a za chvíli je to úplně jinak. A to, že letiště, nebo jiné důležité budovy, hlídají vojáci s puškami, kupodivu člověku také na jistotě nepřidá. Kromě monumentálních hrobek a pevností jsme tak mohli ocenit spíše jen krásné tradiční indické výrobky, které se navíc dají pořídit za příjemnou cenu (pokud tedy zrovna neuvažujete o stolečku z bílého mramoru vykládaném polodrahokamy). 

Uzavřít snad lze tvrzením, že to pro nás byla zkušenost k nezaplacení a vážíme si toho, že nám byla školou a dalšími sponzory zpřístupněna. Po návratu plánujeme veřejné prezentace, kde vám něco o samotné cestě a také o změnách v životním prostředí zkusíme přiblížit. Nejprve ale zamíříme domů a do postele. Děkujeme všem, kteří si na nás vzpomněli. Ať žije česká kuchyně a krásné, uklizené ulice! 

Filip a Jirka

Fotogalerie | Fotoalbum na facebooku

(Naši studenti Filip Švácha a Martina Váňová se s Mgr. Jiřím Svobodou  účastnili mezinárodní konference projektu GLOBE v Indii)

Červená, bílá, červená, modrá, záblesk zlaté a za ní černá s trávově zelenou - štiplavý pot nedovoluje přes přivřená víčka vidět z řady 27 vlajek více. Poryvy slabého větru sice dávají vzpomenout na fén u plaveckého bazénu kdesi daleko v Evropě, ale kapky potu na tvářích se ho bát nemusejí. Při takové vlhkosti je totiž odpar příliš pomalý. S trochou štěstí jim rukáv přeruší cestu, ještě než přidají na slanosti slzám. Jen těžko se člověk brání údivu při pohledu na křepčící Indy. Uprostřed tančí učitel v černém saku, kolem něj studenti a ještě dál ostatní včetně vlajkonošů a fotografů, mezi které se v tuto chvíli počítám i já. Tančili by pod tou svojí vlajkou takhle, i kdyby vysvitlo slunce? Dneska to asi nezjistím. Zvuky bubnů studentů některé z nesčetných místních škol se totiž šíří ve stínu zatažené oblohy. Právě taková je totiž tvář zdejšího monzunu v posledních dnech.
Tančící jsou asi tolik soustředění na rytmus bubnů, že ani nevnímají zvuky klaksonů a motorů z nedaleké víceproudé silnice. Typický zápach místních ulic sem naštěstí doléhá ještě méně. Jak to tam asi teď vypadá, u zaprášených stánků s roji much? Jaké to asi je čekat v tom dusnu na dalšího zákazníka? Určitě o poznání horší než tady za vysokou zdí v areálu hotelu.
Doleva míří barvy - kapela i tančící se vydali směrem k sálu a strhli s sebou vlnu studentů s vlajkami. Argentina, Izrael, a čí jsou ty další dvě před Martinou a Filipem? Jen abych je ty dva dostal do záběru, ještě než vejdou do sálu. Normálně bych se asi do sestupu o bezmála 10 stupňů nehrnul, ale tady se nemůžu dočkat. Tady to totiž kromě zahájení konference znamená i konec potokům na obličeji a zádech...

Mgr. Jiří Svoboda

Fotogalerie | Fotoalbum na facebooku

(Naši studenti Filip Švácha a Martina Váňová se s Mgr. Jiřím Svobodou  účastní mezinárodní konference projektu GLOBE v Indii)

Filip Švácha a Martina Váňová píší z Indie:

Filip: Po kulturním šoku přichází oddychnutí, samotná konference je plně v režii americké bezpečnostní agentury a koná se v uzavřeném areálu hotelu kontinentálního typu. Přesně tak, jak by člověk na mezinárodní konferenci tohoto rozsahu očekával.

Sešli se tu zástupci asi 30 zemí. Přibližně 150 žáků a asi stejně dospělých - učitelů, organizátorů a sponzorů. Všichni, kromě místních, jsou ubytováni v hotelech nedaleko od místa konání a převáženi ráno a večer autobusy.

A samotný program?
V neděli večer byla slavnostní večeře, na které jsme měli možnost se trochu oťukat s ostatními účastníky. Asi 2/3 účastníků jsou Asiaté, převážně Indové a Thajci, dále expedice z Afriky, například z JARu, Madagaskaru, nebo Nigérie. Poté 4 týmy z různých státu USA a několik zástupců z Jižní Ameriky. Z Evropy jsou tu pouze 2 týmy, a to Francie a my.

Nejvíce jsme si rozuměli se zástupci JARu a samozřejmě s Američany, přece jenom s rodilými mluvčími bez přízvuku se dá domluvit lépe. Mezi Asiaty jsme vcelku populární naší výškou a Martina barvou vlasů, jsme trochu jako celebrity, každý se s námi chce vyfotit.

Dnešní program se skládal z vyvěšování plakátů, slavnostních úvodních proslovů, poučení o bezpečnosti, přednášky od zástupce NASA a studentské výstavy výrobků z recyklovaných materiálů.

Musím už končit, report se prodlužuje a musím se taky ozvat domů, rád bych vám psal více, ale za chvíli musíme jít spát, zítra nás čeká práce v terénu. Jenom dnešní speciál na závěr: dva krátké pohledy na indickou kuchyni.

Já: indická kuchyně mi chutná, trochu mě překvapuje, že zdejší snídaně, večeře i obědy se vzájemně moc neliší - teplá jídla, většinou nějaké kuřecí maso v různých omáčkách, dále polotvrdý sýr v pálivé omáčce, nebo zeleninové směsi. Přílohy ochucená rýže, chlebové placky a moje oblíbené nudle smíchané se zeleninou. Jako dezert zmrzlinu. Tímto se loučím a předávám Martině.

Martina: Indické kuchyně jsem se opravdu bála, ale skutečnost byla ještě horší. 

Moje nejoblíbenější jídlo dne je snídaně. Pečivo, máslo, džem. Nic takového tady ale neexistuje, namísto toho dostanete tři obědy. Nechutné. A jediný džem, který jsem získala chutnal jako stáčená pryž.

Ani si neumíte představit, jaké je vybírat si ze švédských stolů přes dvě stěny a nenajít nic, co by alespoň vzdáleně připomínalo českou kuchyni. Všechna jídla jsou pikantní a ve všech je kari. Proto se skládala moje snídaně/oběd/večeře z indických placek a hrstky rýže (s kari). Stává se ze mě vegetarián. Zkrátka pokud rádi jíte a nestojíte o žaludeční potíže, vyhněte se Indii. :-)

Fotogalerie | Fotoalbum na facebooku

(Naši studenti se účastní mezinárodní konference projektu GLOBE v Indii)

Filip Švácha a Martina Váňová píší z Indie:

"Sedíme na pokoji a čekáme na taxík, který nás doveze na místo konání samotné konference, kam jsme pozváni na zahajovací večeři.

Už 7 hodin jsme v Indii, ale stále jsme nepřekonali kulturní šok, který na nás dopadl, jen co jsme opustili areál letiště. Je to síla. Ulice plné lidí, aut a odpadků. Všudypřítomný hluk, horko a roje dotěrného hmyzu, pochutnávajícího si na shnilém ovoci a ještě horších věcech.

Indie je zážitek, přinejmenším co se týká okrajových čtvrtí Nového Dílí. Jak to je v centru budeme informovat časem.

Abych se vrátil k cestě, ta proběhla bez sebemenšího problému, Emirates nezklamaly a všechno běželo jako hodinky. V Dubaji jsme si prošli jeden z mnoha obřích terminálů. Nejvíce ze všeho nás zaujaly Duty free shopy, zběžně jsme shlédli, co si koupíme cestou domů, když nám zbylou peníze, zlaté pecky do uší za 2360 $ jsou jasná volba.

No nic s pozdravem se loučíme od poutavého reportu z našich cest, poutavého píšu schválně, protože Martina usnula už při psaní, no natož až to bude někdo číst.

Zdar poznávání."

Foto: Letiště Praha, Přestup v Dubaji, Přestup v Dubaji-parfumerie, Ulice s naším hotelem

(Naši studenti se účastní mezinárodní konference projektu GLOBE v Indii)

Fotogalerie | Fotoalbum na facebooku

Datum odletu 2. srpna se neúprosně blíží a my pomalu, ale jistě zařizujeme vše potřebné k naší cestě za poznáním. Jsme tým z Gymnázia dr. A. Hrdličky v Humpolci a na mezinárodní konferenci v Indii budeme reprezentovat školní práce, které u nás proběhly a probíhají v rámci programu GLOBE. Globe learning expedition, jak se akce nazývá, je oficiální setkání studentů z celého světa, jehož hlavní náplní je právě vzájemné prezentování školních projektů a vyměňování cenných zkušeností. Je to taková odměna pro všechny studenty, kteří jsou dlouhodobě zapojení v projektu GLOBE. Nicméně není to zdaleka jen výlet do exotické země. Před odletem i na místě čeká reprezentanty mnoho práce.