Jako každý rok touto dobou jsme 8. března navštívili humpolecké kino, kde nám pánové z agentury Pohodáři představili našeho severního souseda, Polsko. Byla to velká změna oproti předchozím exotickým destinacím.

Věděli jste, že zpěvačka Ewa Farna pochází právě odtud? Polsko rozhodně nemusí být pyšné jen na svoji umělkyni, ale i na celkem velký počet rozlehlých hradů.

Některé z nich využívali za druhé světové války i nacisté a budovali pod nimi rozsáhlé chodby a továrny. Právě jeden z komplexů se měl stát místem zrodu atomové bomby, avšak vynálezci se zalekli a sabotovali její vývoj, protože jim bylo jasné, že kdyby Hitler dostal do rukou tuto zbraň, byl by neporazitelný.

Také mě velice zaujala “mucholapka“- stavba vypadající jako Stonehenge, která měla sloužit k výzkumu létajícího talíře. Když se příslušníci SS dostali ke knihám mnichů, našli v nich záznam o takovém vynálezu a rozhodli se ho vybudovat. Pokus nebyl úspěšný. Vzhledem k tomu, že talíř bylo potřeba roztočit velikou rychlostí, aby vzlétl, použili k jeho naplnění rtuť. Ta začala při vysokých otáčkách fialově zářit a vědce tak smrtelně ozářila.

Další podivuhodné místo, které mě uchvátilo, byl Krzyztopor- hrad kříže a sekery. Dle pověstí by se měl ve zřícenině nacházet vstup do jiné dimenze. Hrad v sobě skrývá spoustu symbolů, jako například to, že byl postaven ve tvaru pentagramu, čtyři věže jako čtyři roční období, dvaapadesát místností jako týdny v roce, dvanáct tanečních sálů jako dvanáct měsíců a tři sta šedesát pět oken symbolizujících dny v roce, přičemž tři sta šedesáté šesté okno bývá tři roky zazděno. Dle očitých svědků jednou za čas z Krzyztoporu vychází modravá záře.

Ale ani sovětská armáda provádějící zde expedici roku 1944 nezůstala tímto okultním místem nepoznamenána. Z celé ozbrojené skupiny čtyřiceti vojáků zbyl pouze jeden jediný vyděšený muž, popisující, jak viděl své kolegy rozplynout se za děsivého křiku v místnosti plné bílé mlhy, když hlídal na příkaz velitele dveře, což mu v podstatě zachránilo život.

Místo, kde Pohodáři svoji cestu zakončili, bylo pobřeží Baltského moře. Zde za západu slunce probrali své dojmy se sympatickou Polkou, která je doprovázela.

Přednáška se mi moc líbila, byla poučná a místy i tajemná. A co vy? Lákalo by i vás navštívit národ, u kterého jsme na žebříčku oblíbenosti na prvním místě?

Adéla Matějková, 2.A

29. listopadu 2017 proběhlo na našem gymnáziu školní kolo Olympiády v českém jazyce.

Do řešení úkolů I. kategorie se zapojili všichni studenti tříd tercie a kvarta. Nejlépe si vedli Tereza Točíková ze třídy tercie a Jan Kučera ze třídy kvarta. Oba studenti nás budou reprezentovat v okresním kole, které se koná 30. ledna 2018 v Pelhřimově. Výborných výsledků dosáhli také Tereza Prchalová (4.0), Adéla Chaloupková (3.0), Adriana Urbanová (3.0), Eliška Zengerová (3.0) a Lucie Žáčková (3.0).

Úkoly II. kategorie řešilo 9 studentů. Zvítězila Klára Vašáková ze třídy 4.A, druhé místo obsadila Jana Voráčová z téže třídy. Obě studentky postupují do okresního kola, jež proběhne 29. ledna 2018 v Pelhřimově. Velmi dobře si dále vedli Barbora Příhodová (6.0), Pavel Pavlíček (3.A) a Daniel Šimek (6.0).

Vítězům blahopřejeme, přejeme mnoho úspěchů v okresním kole a všem studentům děkujeme za účast.

Facebookové fotoalbum | Fotogalerie

5. října se vydali studenti našeho gymnázia na poznávací zájezd do Vídně. Při příjezdu do rakouské metropole, jež je považována za jedno z nejkrásnějších měst světa, nás přivítaly pahorky Vídeňského lesíka sahající až k vídeňským předměstím, mohutný tok Dunaje, budovy OSN a nejvyšší budova celého Rakouska – 250 m vysoký DC Tower.

V letošním školním roce jsme aktualizovali plány našich exkurzí a rozhodli jsme se mj. ukázat každý rok studentům 2. ročníku a sexty Vídeň. Důvodem je skutečnost, že toto město bylo po 400 let trvání mnohonárodnostní habsburské monarchie místem, odkud se rozhodovalo i o našich dějinách, a zároveň je díky nádherné poloze na Dunaji i zachovalým velkolepým památkám považováno za jedno z nejkrásnějších měst na světě. Proto by návštěva Vídně měla patřit k významným kulturním zážitkům.

Protože budoucí druhý ročník je početně velmi silný, vypravíme se do Vídně dokonce dvakrát:
budoucí třída 2.A doplněná o studenty oktávy a 3.A si prohlédne Vídeň už 5. října, budoucí třída sexta má naplánovaný zájezd na duben 2018.

Ve Vídni navštívíme nádherný zámek Schönbrunn, letní rezidenci Habsburků, a projdeme se jeho skvostnými parky. V centru města si prohlédneme nejkrásnější historické stavby, jako je Parlament, Radnice, Státní opera, Hradní divadlo a rozsáhlý areál hradu Hofburgu, poznáme zdejší parky i nejznámější ulice a zavítáme také do dómu sv. Štěpána, nejvýznamnějšího chrámu v celém Rakousku. Pobyt ve Vídni uzavřeme v Přírodovědném muzeu.

Těšíme se, že pravidelné cesty do Vídně se stanou na našem gymnáziu příjemnou a hodnotnou tradicí.

Ve středu 3. května 2017 se třídy 1.A a 5.0 vydaly na exkurzi do Žďáru nad Sázavou. Nejdříve jsme navštívili bývalý cisterciácký klášter, ve kterém se nachází Muzeum nové generace, jehož nová expozice má interaktivní a multimediální charakter. My jsme zde absolvovali edukativní program „Stabilitas loci“ aneb „Žďárský klášter v labyrintu času“. V muzeu jsme se rozdělili na skupinky a každá měla za úkol zaměřit se na nějakou část zdejší expozice a získané informace přenést do pracovního listu. Někdo zkoumal každodenní život v klášteře, jiný jeho dějiny, rozvoj zdejšího výtvarného umění, stavbu kostela na Zelené hoře či osobnost Jana Nepomuckého. Během prohlídky areálu celého kláštera pak jednotlivé skupinky své práce odprezentovaly, čímž se vlastně studenti stali dočasnými průvodci. Profesionální průvodkyně jejich vystoupení už jen doplnila.

Po ukončení programu jsme se vydali po naučné stezce kolem Bránského rybníka, kde jsme mohli vidět hospodářský dvůr Lyra a Dolní hřbitov. Obě památky projektoval Jan Blažej Santini-Aichel.

Poté už jsme stoupali ke kostelu sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, památky zapsané od roku 1993 v seznamu UNESCO, jejímž architektem byl rovněž Jan Blažej Santini-Aichel. Počasí nám přálo, a tak byly ze Zelené hory nádherné výhledy. Potom jsme již vešli do samotného kostela. Zde nás paní průvodkyně seznámila s historií a zajímavostmi této nádherné stavby spojené se symbolikou hvězd. Měli jsme to štěstí a podívali jsme se i na ochoz v prvním a druhém patře, který není běžně turistům zpřístupněn. Pak už nám nezbylo nic jiného než si sednout do autobusu a vyrazit na cestu zpět.

Exkurze se nám moc líbila a domů jsme se vrátili obohaceni o plno dojmů a nových informací.

Eliška Pejšková, 1.A

V úterý 11. dubna se třídy 3.A a 7.0 vydaly na literárně-historickou exkurzi do Třebíče. Prvním cílem výpravy se stala bazilika sv. Prokopa, kde byli studenti seznámeni s její bohatou historií. Bylo velmi zajímavé dozvídat se, jaké jiné účely kromě náboženských tato skvostná stavba v průběhu času plnila. Každý se snažil představit si podupávající koně ustájené v postranních lodích nebo kryptu po strop naplněnou sudy s pivem.

Dále jsme se přesunuli do Židovské čtvrti, kde jsme procházeli jejími ulicemi a dozvídali se zajímavosti o jejích bývalých obyvatelích. Bylo smutné slyšet, že ze tří stovek Židů žijících zde před 2. světovou válkou se domů vrátilo pouze kolem deseti. Většina z nich se odstěhovala, a tak tu zbyla pouze jediná židovská rodina. Navštívili jsme i pozůstatek pravé židovské mikve, která byla ovšem příliš mělká pro lidi, a proto sloužila k obřadní očistě nádobí. Mohli jsme si prohlédnout i dvě synagogy, z nichž jedna v dnešní době slouží jako kostel husitské církve. Druhá synagoga se používala po dlouhou dobu jako sklad, ale dnes je již zrestaurovaná a pořádají se zde koncerty a přednášky. Nejzajímavější částí prohlídky bylo určitě okénko do židovské domácnosti. Zde jsme se mohli dozvědět o svátcích slavených židovskými rodinami, ze kterých vyplynula též spousta poznatků o židovské historii i jejich každodenním životě.

Poslední částí exkurze byla prohlídka židovského hřbitova, kde jsme vyslechli zajímavosti z tradic židovského pohřbívání a prohlédli si nejstarší náhrobek z první poloviny 17. století.

Domů jsme se vraceli plni dojmů a bohatší o mnoho nových a zajímavých informací.

Vendula Sedláková, 7.0

Dne 6. března 2017 nám byla představena cesta české expedice na ostrovy Borneo, Biak , Papua a Bali. Prezentace proběhla v humpoleckém kině.

Pan Martin Dufek z pelhřimovské agentury Pohodáři započal své poutavé vyprávění informacemi o zajímavostech a někdy i nebezpečných úskalích života zdejších domorodců, v minulosti lidojedů.

Hned po prvním seznámení jsme se ocitli na letišti Václava Havla v Ruzyni, odkud celá výprava vyrazila. Dohromady ji tvořilo sedm účastníků, společně s Pohodáři také zdravotnice a potápěči. Výprava absolvovala velmi náročný let a po nekonečné cestě konečně spatřili krásy tropického Bornea.

9. ledna si třídy prima a sekunda vyjely do jihlavského Horáckého divadla, aby zde zhlédly muzikál Adéla ještě nevečeřela. Jednalo se o zhudebnění úspěšné filmové parodie, avšak autoři se chtěli vyhnout mechanickému kopírování známého díla, a tak vytvořili v muzikálu svůj svět s vlastní poetikou a vložili do něj i jisté poselství.

Adéla se odehrává na přelomu 19. a 20. století, v době vědecko-technické revoluce, kdy jsou lidé fascinováni elektřinou, párou či benzínovými auty. Děj je umístěn do Jihlavy, kam přijíždí slavný americký detektiv Nick Carter, moderní kriminalista, jemuž v pátrání pomáhá právě elektřina, mikroskop, chemie a říše vědy vůbec. Za účasti místního komisaře Ledvinky, používajícího zcela jiné metody, se vydává po stopách záhadného zmizení, aby nakonec zjistil, že jeho původcem je masožravá rostlina Adéla, vypěstovaná šíleným vědcem. Adéla se objevuje na scéně vždy v tramvaji, která má symbolický význam. Představuje svět techniky a zároveň připomíná výstavbu jihlavské tramvajové trati v roce 1906. Příběh Adély dokazuje, jak nejrůznější vynálezy přinášejí lidem nejenom nové možnosti a šťastné zítřky, avšak často předbíhají duchovní vývoj lidstva jako celku a nemorální jedinci jich mohou využívat k vlastnímu obohacení, likvidaci druhých či k rozpoutání války. Tak tomu bylo na počátku 20. století a bystrý divák si uvědomí, že je tomu tak bohužel i dnes.

Kromě tohoto poselství, k jehož pochopení by měl učitel dětem trošku napomoci, žáci na muzikálu ocenili především krásné pěvecké, taneční i akrobatické výkony, bohatou výpravu, zajímavé kostýmy i záhadu či tajemství, jímž bylo představení téměř do konce obestřeno.

Foto: Stránky Horáckého divadla Jihlava

V pondělí 20. prosince 2016 zavítal na naše gymnázium mladý spisovatel Tomáš Zahrádka, autor pohádkové knihy Dědeček. Přijel k nám mj. i proto, že naši nejmladší studenti se po tři roky pravidelně zúčastňovali v rámci kampaně „Rosteme s knihou“ čtenářské soutěže „Souboj čtenářů.“

Pan Tomáš Zahrádka besedoval dvě hodiny s žáky primy a sekundy. Povídali si o oblíbených knihách a filmech našich nejmladších studentů, o vytváření filmů podle literárních předloh a v souvislosti s tímto též o tom, zda je lepší si přečíst knihu, či zhlédnout film podle ní natočený. Pan Zahrádka přiblížil dětem též svoji cestu k literatuře, vyprávěl, jak probíhá proces psaní a vydávání knihy a samozřejmě jim přečetl i řadu ukázek ze své knihy Dědeček.

Vzbudil v dětech zájem i důvěru, neboť i ony samy se mu začaly svěřovat se svým psaním, byť jen školních slohových prací. O velké spokojenosti žáků s besedou svědčí i skutečnost, že po zazvonění se nemohli s panem Zahrádkou rozloučit, musel rozdat řadu autogramů a mnohokrát se nechal s dětmi vyfotit.

Tragédie Romeo a Julie od Williama Shakespeara je komukoliv z nás dobře známa. Mně osobně se okamžitě vybaví "balkónová scéna," kdy se Julie vyznává ze svých citů k Romeovi a zároveň mu spílá za jeho jméno a rodinný původ.

Na již zmíněnou divadelní hru se 21. října vydaly třídy 1.A a 4.O do Horáckého divadla v Jihlavě. Již na začátku bylo jasné, že to nebude klasika, na kterou jsme zvyklí. Scéna byla upravena jako dětské hřiště, které je všem divákům blízké, spojuje dětství s dospělostí a čeká na naplnění postavami. Hlavní hrdinové byli oblečeni a upraveni jako současní lidé, neboť příběh nešťastné a tragické lásky je nadčasový a mohl a může se odehrávat v jakékoliv době. S civilní úpravou scény kontrastoval vznešený Shakespearův jazyk, který byl ponechán v původní podobě, snad aby vyniklo jeho bohatství a krása.