Rok na vsi ukazuje na pozadí zvyků, svátků a tradic obyvatele vesničky Habrůvka, kteří prožívají dojemné, komické i kruté osudy. Na divadelní adaptaci románu pracoval režisér Miroslav Krobot deset let. Horácké divadlo hru zařadilo do svého repertoáru, a proto jsme se na ní zajeli podívat v rámci školní exkurze tříd 6.O a 1.A.

A jaké jsou postřehy studentů? (číst dále...)

Ve školním roce 2016/17 měly třídy septima a 3.A na svém rozvrhu ve čtvrtek semináře z biologie, zeměpisu a anglického jazyka. Na poslední červnovou hodinu seminářů si pro ně vyučující Eva Karafiátová a Dana Rázková připravily mezipředmětovou vycházku na zříceninu hradu Orlík. Nejednalo se ale jen o pohodový výšlap v krásném letním odpoledni. Během cesty vypracovávaly skupinky studentů v terénu různé úkoly, například fotograficky zdokumentovat a popsat pobytová znamení některých živočichů. Naši početnou skupinu doprovodil na Orlík bývalý pedagog naší školy Petr Filip, který nás během cesty upozorňoval na přírodní úkazy, které bychom jinak možná minuli bez povšimnutí. Odměnou všem zúčastněným byl krásný výhled z rozhledny na Orlíku a následná prohlídka hradního minimuzea.

Facebookové fotoalbum | Fotogalerie

Ve středu 3. května 2017 se třídy 1.A a 5.0 vydaly na exkurzi do Žďáru nad Sázavou. Nejdříve jsme navštívili bývalý cisterciácký klášter, ve kterém se nachází Muzeum nové generace, jehož nová expozice má interaktivní a multimediální charakter. My jsme zde absolvovali edukativní program „Stabilitas loci“ aneb „Žďárský klášter v labyrintu času“. V muzeu jsme se rozdělili na skupinky a každá měla za úkol zaměřit se na nějakou část zdejší expozice a získané informace přenést do pracovního listu. Někdo zkoumal každodenní život v klášteře, jiný jeho dějiny, rozvoj zdejšího výtvarného umění, stavbu kostela na Zelené hoře či osobnost Jana Nepomuckého. Během prohlídky areálu celého kláštera pak jednotlivé skupinky své práce odprezentovaly, čímž se vlastně studenti stali dočasnými průvodci. Profesionální průvodkyně jejich vystoupení už jen doplnila.

Po ukončení programu jsme se vydali po naučné stezce kolem Bránského rybníka, kde jsme mohli vidět hospodářský dvůr Lyra a Dolní hřbitov. Obě památky projektoval Jan Blažej Santini-Aichel.

Poté už jsme stoupali ke kostelu sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, památky zapsané od roku 1993 v seznamu UNESCO, jejímž architektem byl rovněž Jan Blažej Santini-Aichel. Počasí nám přálo, a tak byly ze Zelené hory nádherné výhledy. Potom jsme již vešli do samotného kostela. Zde nás paní průvodkyně seznámila s historií a zajímavostmi této nádherné stavby spojené se symbolikou hvězd. Měli jsme to štěstí a podívali jsme se i na ochoz v prvním a druhém patře, který není běžně turistům zpřístupněn. Pak už nám nezbylo nic jiného než si sednout do autobusu a vyrazit na cestu zpět.

Exkurze se nám moc líbila a domů jsme se vrátili obohaceni o plno dojmů a nových informací.

Eliška Pejšková, 1.A

V úterý 11. dubna se třídy 3.A a 7.0 vydaly na literárně-historickou exkurzi do Třebíče. Prvním cílem výpravy se stala bazilika sv. Prokopa, kde byli studenti seznámeni s její bohatou historií. Bylo velmi zajímavé dozvídat se, jaké jiné účely kromě náboženských tato skvostná stavba v průběhu času plnila. Každý se snažil představit si podupávající koně ustájené v postranních lodích nebo kryptu po strop naplněnou sudy s pivem.

Dále jsme se přesunuli do Židovské čtvrti, kde jsme procházeli jejími ulicemi a dozvídali se zajímavosti o jejích bývalých obyvatelích. Bylo smutné slyšet, že ze tří stovek Židů žijících zde před 2. světovou válkou se domů vrátilo pouze kolem deseti. Většina z nich se odstěhovala, a tak tu zbyla pouze jediná židovská rodina. Navštívili jsme i pozůstatek pravé židovské mikve, která byla ovšem příliš mělká pro lidi, a proto sloužila k obřadní očistě nádobí. Mohli jsme si prohlédnout i dvě synagogy, z nichž jedna v dnešní době slouží jako kostel husitské církve. Druhá synagoga se používala po dlouhou dobu jako sklad, ale dnes je již zrestaurovaná a pořádají se zde koncerty a přednášky. Nejzajímavější částí prohlídky bylo určitě okénko do židovské domácnosti. Zde jsme se mohli dozvědět o svátcích slavených židovskými rodinami, ze kterých vyplynula též spousta poznatků o židovské historii i jejich každodenním životě.

Poslední částí exkurze byla prohlídka židovského hřbitova, kde jsme vyslechli zajímavosti z tradic židovského pohřbívání a prohlédli si nejstarší náhrobek z první poloviny 17. století.

Domů jsme se vraceli plni dojmů a bohatší o mnoho nových a zajímavých informací.

Vendula Sedláková, 7.0

Dne 21. 3. se 21 žáků 3. a 4. ročníku, pod vedením paní profesorky Míkové a Vodové, vydali na Body the Exhibition do Prahy. Mezi zúčastněnými byli pouze žáci, kteří toužili skutečně tuto jedinečnou výstavu lidského těla vidět. Cestovalo se linkovým autobusem a poté metrem i tramvají. Od metra se paní profesorka Míková ujala iniciativy a vedla nás správnou cestou. Na začátku výstavy se nás ujal medik, student 1. lékařské fakulty. Poskytl nám mnoho informací u exponátů, které se týkaly celého lidského těla. Exponáty nebyly vyrobeny z umělých materiálů, ale z lidských těl dobrovolných dárců za použití speciální techniky zvané plastinace. Viděli jsme všechny lidské soustavy, vývoj embrya a různé druhy onemocnění. Prohlídka trvala 3 hodiny. Po prohlídce jsme spěchali na autobus a vrátili se zpět okolo 6 hodiny. Vrátili jsme se zpět bohatší o nové znalosti a zajímavosti z anatomie člověka i o zajímavé zážitky z ojedinělé výstavy.

G. Mixová a Š. Zástěra, 3. A

9. ledna si třídy prima a sekunda vyjely do jihlavského Horáckého divadla, aby zde zhlédly muzikál Adéla ještě nevečeřela. Jednalo se o zhudebnění úspěšné filmové parodie, avšak autoři se chtěli vyhnout mechanickému kopírování známého díla, a tak vytvořili v muzikálu svůj svět s vlastní poetikou a vložili do něj i jisté poselství.

Adéla se odehrává na přelomu 19. a 20. století, v době vědecko-technické revoluce, kdy jsou lidé fascinováni elektřinou, párou či benzínovými auty. Děj je umístěn do Jihlavy, kam přijíždí slavný americký detektiv Nick Carter, moderní kriminalista, jemuž v pátrání pomáhá právě elektřina, mikroskop, chemie a říše vědy vůbec. Za účasti místního komisaře Ledvinky, používajícího zcela jiné metody, se vydává po stopách záhadného zmizení, aby nakonec zjistil, že jeho původcem je masožravá rostlina Adéla, vypěstovaná šíleným vědcem. Adéla se objevuje na scéně vždy v tramvaji, která má symbolický význam. Představuje svět techniky a zároveň připomíná výstavbu jihlavské tramvajové trati v roce 1906. Příběh Adély dokazuje, jak nejrůznější vynálezy přinášejí lidem nejenom nové možnosti a šťastné zítřky, avšak často předbíhají duchovní vývoj lidstva jako celku a nemorální jedinci jich mohou využívat k vlastnímu obohacení, likvidaci druhých či k rozpoutání války. Tak tomu bylo na počátku 20. století a bystrý divák si uvědomí, že je tomu tak bohužel i dnes.

Kromě tohoto poselství, k jehož pochopení by měl učitel dětem trošku napomoci, žáci na muzikálu ocenili především krásné pěvecké, taneční i akrobatické výkony, bohatou výpravu, zajímavé kostýmy i záhadu či tajemství, jímž bylo představení téměř do konce obestřeno.

Foto: Stránky Horáckého divadla Jihlava

Tragédie Romeo a Julie od Williama Shakespeara je komukoliv z nás dobře známa. Mně osobně se okamžitě vybaví "balkónová scéna," kdy se Julie vyznává ze svých citů k Romeovi a zároveň mu spílá za jeho jméno a rodinný původ.

Na již zmíněnou divadelní hru se 21. října vydaly třídy 1.A a 4.O do Horáckého divadla v Jihlavě. Již na začátku bylo jasné, že to nebude klasika, na kterou jsme zvyklí. Scéna byla upravena jako dětské hřiště, které je všem divákům blízké, spojuje dětství s dospělostí a čeká na naplnění postavami. Hlavní hrdinové byli oblečeni a upraveni jako současní lidé, neboť příběh nešťastné a tragické lásky je nadčasový a mohl a může se odehrávat v jakékoliv době. S civilní úpravou scény kontrastoval vznešený Shakespearův jazyk, který byl ponechán v původní podobě, snad aby vyniklo jeho bohatství a krása.

O osobnosti Karla IV. můžeme být poučeni různými způsoby: Poslechneme si výklad učitele, přečteme si knihu nebo jen kapitolku v učebnici, podíváme se na film či hru. Zcela netradiční formu absolvovali 7. června naši primáni a sekundáni v Praze na Vyšehradě, kdy se seznámili s osobností Karla IV. a jeho dobou prostřednictvím zážitků. Žáci rozdělení do menších skupin procházeli v krásném prostředí plném zeleně a ozdobeném historickou kulisou sedmi stanovišti, na nichž si zkusili například Karla IV. obléci, vyrobit korunovační klenoty či postavit Karlův most a Nové Město pražské. Zjišťovali, jaký vztah měl Otec vlasti k Přemyslovcům, kdo byli jeho rodiče nebo kdo byl nejstarší Přemyslovec. Také pomocí trychtýřů nalévali tomuto králi českému a císaři římskému do hlavy všech pět jazyků, kterými vládl, a uvědomovali si jeho vysoce nadstandardní vzdělanost. Dokonce si vyzkoušeli i jízdu na koni, i když jen dřevěném, a rytířský výpad a obranu, neboť Karel IV. se též velmi rád tajně účastnil rytířských turnajů, přestože to měl jako panovník zakázané. Tajná zpráva studenty poinformovala, jak tato záliba poznamenala jeho zdravotní stav.

VyšeHrátky, kterých se třídy prima a sekunda zúčastnily, byly již třetí akcí tohoto druhu. Minulý rok na podzim si studenti na vlastní kůži zažili dobu okupace a 2. světové války a na jaře dobu totality. Proto se těší, čím organizátoři VyšeHrátek překvapí v příštím školním roce.

Facebookové fotoalbum | Fotogalerie

V půl sedmé ráno již všichni sedíme v autobuse, který se pomalu rozjíždí směrem k Ratibořicím a Babiččinu údolí. Již v tuto ranní hodinu je jasné, že dnes bude krásný den a rozhodně nehrozí déšť. Otázka tedy zní: Když se nezkazí počasí, tak co tedy? Odpověď se dozvídáme již po několika kilometrech, hned za Havlíčkovým Brodem. Problémem dnešního dne bude správa silnic. Zkrátka původní plán na tříhodinovou cestu se protáhl na čtyři a půl hodiny. Po této době se všem uleví, když zaznamenají, že se autobus přestává hýbat a skrz okna je vidět stavba, která s největší pravděpodobností bude jedním z cílů naší cesty, tedy Ratibořický zámek.

Naše skupina se rozděluje na dvě části. Na ty, kteří nutně potřebují využít sociální zařízení, a na ty, kteří vydrží ještě půl hodiny. Druhá z těchto skupin, jejímž členem jsem i já, se vydává na prohlídku zámku. Zámek je to vskutku nádherný, je zde krásná dobová výzdoba a od paní průvodkyně se dozvídáme různá historická fakta a zajímavosti. Celý tento výlet je vlastně literárněhistorická exkurze, kterou podnikáme zejména kvůli působení Barbory Panklové, více známé jako Božena Němcová, v této oblasti a jejímu nejznámějšímu dílu, Babičce. Nikoho tedy nepřekvapuje, když se dozvídáme o kněžně Zaháňské a o rodině Panklové, která se sem za kněžnou přestěhovala, a uvědomujeme si podobnost mezi Babičkou a životem samotné Boženy Němcové. Po skončení prohlídky je na řadě druhá skupina a my mezitím začínáme postupně likvidovat naše zásoby jídla.

Když i druhá skupina dokončí prohlídku, vydáváme se na asi kilometrovou procházku Babiččiným údolím. Po cestě míjíme panský mlýn, sousoší Babičky s dětmi a se psy a zastavujeme se u Starého bělidla, do kterého také nahlížíme a vidíme místa, kde sama Božena Němcová strávila několik měsíců. Před zpáteční cestou ještě jdeme k Viktorčinu splavu. Následně se naše skupina opět půlí, protože jsou k dispozici dva kiosky, a ani jeden není připraven na bezmála padesát lidí naráz. Po tomto posilnění nastupujeme do autobusu, který nás transportuje do nedalekého města Česká Skalice, kde ještě navštěvujeme Barunčinu školu a muzeum prusko-rakouské války, abychom mohli již naposledy zasednout svá sedadla a vydat se na cestu zpět.

Řidič se znalostmi dopravní situace ve východních Čechách volí jinou trasu a zpáteční cestu zvládne v plánovaných třech hodinách. Domů se tedy vracíme s pouhým půlhodinovým zpožděním, plní zážitků a dojmů a natěšení na další podobný výlet.

Jan Šenk, 6.O

Fotogalerie | Facebookové fotoalbum

3. května se třídy 1.A a 5.O vypravily na exkurzi do Žďáru nad Sázavou. Zde jsme se podívali do nově vytvořeného muzea, které se zaměřuje na zážitkové vnímání expozic. Výukový program muzea nás provedl životem cisterciáckého kláštera, hospodářským zázemím i barokní kulturou, která je se žďárskými památkami neodmyslitelně spjata. Ačkoliv nám počasí nebylo příznivě nakloněno, stihli jsme si projít některé okolní naučné stezky kolem místních rybníků a bývalého klášterního hospodářství. Svou „pouť“ jsme zakončili v poutním kostele sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Zdejší průvodcovský výklad nás zasvětil do tajuplné symboliky staveb Jana Blažeje Santiniho i tamějších památek.